Kdybych nerozuměla, doptám se

Do sociální poradny volá muž. Podle hlasu starší, nejistý a hůře artikulující. Neví, jak má hovor začít. Ubezpečuju ho, že může začít mluvit o svých potížích, až sám bude chtít. Ať začne mluvit, jak ho napadne. Kdybych něčemu nerozuměla, doptám se.

Muž začíná pomalu mluvit. Žije sám v bytě v Ostravě, manželku ani děti nemá. Je po opakovaných cévních mozkových příhodách částečně odkázaný na péči druhé osoby. Pobírá příspěvek na péči. Chodí za ním sociální pracovnice z Úřadu práce ohledně příspěvku na bydlení a sociální pracovnice z městského úřadu, která má nyní dovolenou.

Nejvíce ho trápí to, že potřebuje pomoct s oblékáním, celotělovou koupelí a úklidem domácnosti. Využívá pečovatelské služby k hygieně 2x týdně. Služba má ale nyní plnou kapacitu a nemůže mu poskytnout další pomoc. Dávám mu kontakty na sociální služby, které působí v místě jeho bydliště.

V závěru hovoru mi děkuje za ochotu a věnovaný čas. Ujišťuji ho, že se může opakovaně ozvat, kdyby potřeboval s něčím poradit.