Manžel v noci hlídal každý dech

Pacientka, která se už delší dobu potýkala s onkologickým onemocněním, byla z nemocnice na svou žádost propuštěna domů. Znala svůj zdravotní stav. Věděla, že umírá a že jí zbývá jen pár dní života.

Před jejím příjezdem domů jsme s manželem domluvili, že jí přijmeme do péče a zapůjčili mu domů oxygenerátor, protože paní byla velice dušná a potřebovala být neustále na přívodu kyslíku. Byla slabá, unavená, nezvládla se sama posadit, většinu dne a noci prospala.

V den mé návštěvy jsem si s paní povídala. Svěřila se mi, že se smrti nebojí. Že má jen obavy, aby manžel po její smrti vše zvládl. Během návštěvy se mě manžel ptá na otázky ohledně péče. Na vše se snažím srozumitelně a popravdě odpovídat. Nastiňuji mu, jak se může stav manželky dále vyvíjet. Aby byl připravený a věděl, co může nastat. Připomínám mu, že může kdykoliv zavolat na pohotovostní telefonní číslo, kde mu sloužící sestra poradí, v případě potřeby přijede. V jeho tváři vidím, že se mu ulevilo.

Druhý den ráno při mém příchodu už paní reaguje pouze na hlasité oslovení a její stav se rychle zhoršuje. Manžel v noci hlídal každý její dech. Věděl přesně, v kolik hodin se zhoršila. Jistě to pro něj muselo být náročné, říkám si pro sebe.

V poledne mi manžel volá a prosí, abych přijela. Jeho paní právě zemřela.

Po zavolání koronera manželku společně myjeme a převlékáme do šatů, které si sama už dříve vybrala. Přichází se rozloučit i další rodina. Jsou to velmi smutné chvíle, když vidím, jak životní partner pečuje v manželské posteli o tělo své zesnulé manželky. Zároveň jsem za něj moc ráda, že překonal svůj strach, dovolil své nejbližší umřít doma a stál po jejím boku až do konce.